Pivní list

Jihoměšťan - 11,6 hm. % EPM, alkohol 4,5 % obj.

Spodně kvašené pivo vyvážené hořko-sladké chuti s lehkou příchutí praženého sladu a čistě jantarové barvy. Pevná, smetanová pěná a zakulacená chuť je charakteristická pro tento druh piva.
Teplota podáváni je 6 - 8°C.

Ležák - Český typ - 12,3 hm. % EPM, alkohol 5,0% obj.

Pivo klasicky spodně kvašené v otevřených kádích s lehkou sladovou chutí a chmelovou vůní. Zanechává nahořklou chuť na patře a vyzývá k dalšímu napití. Barva sytě slámová.
Teplota podávání je 6 - 8 °C.

Jihoměstský Hefeweißbier - 12,8 hm. % EPM, alkohol 4,8% obj.

Toto pivo je klasickým zástupcem z „bavorské rodiny Weißbier‘‘.
Jemná ovocná chuť s nádechem citrusových plodů, zeleného jablka až do nezralé broskve s lehounkým chmelovým přívlastkem a kvasnicovou plností. Je vyráběn z originálních bavorských svrchních kvasnic a vařen podle starobavorského receptu. Barva je klasicky slámově žlutá, kalná s přídavkem kvasnic.
Teplota podávání je 6 – 8°C.

Tmavý ležák - Český typ 12 hm. % EPM, alkohol 4,9% obj.

Tmavé, spodně kvašené pivo s příjemnou, vyváženou hořko-sladovou chutí a se stopami karamelového a praženého sladu. Barva s příměsí červených tónů.
Teplota podávání je 6 - 9 °C.

Bock – 16,2 hm. % EPM, alkohol 6,3 % obj.

Silné, spodně kvašené pivo se zakulacenou, plnou sladovou chutí, jantarové barvy. Tento druh piva je příjemný na pití a rozproudí rychle krev v těle.
Teplota podávání je 8 -10°C

Salvator – Klášterní pivo - 19,4 hm. % EPM, alkohol 9,0 % obj.

Salvátor (Spasitel) je pivo vařené dle vzoru jezuitských mnichů (Tovaryšstvo Ježíšovo), kteří ve svém znaku zahrnují písmena IHS. Tato zkratka slov Iesus hominum salvator v překladu znamená Ježíš, spasitel lidstva, a tento název pak propůjčil jméno našemu pivu. Jedná se o pivo spodně kvašené, vyrobené z bavorských sladů a sladů z belgických klášterů. Chmel je německý a český. Doba zrání tohoto piva je minimálně jeden rok s tím, že může být uloženo k archivaci až na několik let. Chutí připomíná silnou praženou kávu s příměsí kakaa, lehké švestkové a višňové stopy pak zakulacují charakter piva. Barva je temně hnědá s příměsí červených tonů. Pěna je krémová, jemná, ale vlivem dlouhého zrání lehce nestabilní. Po požití tohoto piva se dostaví stav blaženosti, a jak již z jeho názvu vyplývá, tak se ve Vašem nitru rozprostře pohoda a klid duše, proto Spasitel (poznámka autora).
Toto pivo je opravdovým unikátem a pozoruhodností na našem i světovém trhu.
Teplota podávání je 10 – 12°C
Doporučený druh sklenice je pohár na stopce do obsahu 0,3l.

Weissbier je ČESKÉ PIVO, já to vím!

Je mnoho omylů na světě, třeba jako, že doutníky se formují na stehnech sličných Kubánek, rum je z Božkova, nudle z Itálie, Hitler a Mozart byli Němci, Kolumbus někdy viděl Ameriku a pan Jelcin byl dobrý tanečník, hmmm, je to trochu jinak. Někdo klame tělem a někdo zase myšlenkou.

Jedním z těchto omylů je, že Weissbier, pšeničné pivo, je bavorský vynález.

Do 16. století se v Bavorsku oproti tehdejšímu německému severu pilo převážně víno! Výstav piva byl z hlediska ekonomického v tehdejším Bavorsku zcela zanedbatelný.

Vařilo se jen tmavé, podobné tomu dnešnímu, a také jen z ječmene. Pšeničný Weissbier byl tehdy v zemi bavorské neznámý. První zmínky o jeho existenci se objevily v Bavorech v oblasti mezi městy Straubing a Cham, patřící tenkrát knížectví Kurpfalz (dnes Bayern, v bezprostřední blízkosti České hranice), kde se v rámci soudních sporů kolem roku 1480 objevila správa o výčepu českých piv. Později, v období mezi léty 1585 až 1600, se objevily první městské pivovary, které vařily pšeničná piva podle českého vzoru. V sousedním knížectví bavorském, kde už bylo v této době osvěžující pšeničné pivo také proslaveno, se mohl Weissbier čepovat jen za předpokladu, že to pán dovolil. Toto povolení měly v tom čase jen dvě rodiny (rodina Degenberger ze Schwerzach – Bavorský les - a rodina Schwarzenberger z Winzer na Dunaji). Když roku 1602 vymřela rodina Degenberger, přešlo ,,Právo várečné,, z důvodů dědické smlouvy i s celým jměním a pivovarem do rukou rodiny Wittelsbacher.

Aristokraté, to se rozumí.

Šest týdnů po smrti posledního z rodu Degenberger povolal Bavorský kníže Maximilian I. pivovarského správce, aby poreferoval pánu o možnostech, které by ho mohly obohatit. Jednoduché, že ano? Správce loboval za svou věc excelentně, to se musí nechat, protože po jeho návštěvě se objevil protokol o tom, že se pivo tohoto druhu počne vařiti na náklady a také s výdělkem pro pana knížete. Od té doby se bere den první, měsíce srpna, roku 1602hého  jako zrod weissbierového pivovarnictví v Bavorech a zároveň jako základ vítězného tažení proti pivu běžného typu!

Dnes je pšeničný Weissbier zastoupen na bavorském trhu vice než z jedné třetiny a jeho obliba stále roste.  

 Co z toho plyne? No že české pšeničné pivo Weissbier mělo vliv na vývoj středoevropských dějin stejně jako naše proslulé defenestrace, které vyvolaly spoustu nepříjemností, jako třeba známou Třicetiletou válku, ale radost z toho, že se Bavoři z našeho vynálezu tak radují, uhladí všechny pomačkané myšlenky na dějiny i na to, že si dnes musíme jen s přemlouváním zvykat na tento nádherný a chutný nápoj!

A je to!

Ze zkušenosti a dějin čerpal František Richter, z boží vůle Weissbierový píč.

Jak by mělo vypadat a chutnat pivo Weissbier?

Barva tohoto piva je od světlé, slámové až do tmavé, černé. Světlá barva je převažující.

Weissbier je pivo svrchně kvašené a to bez výjimky! (tzn., že se nesmí vyrábět za pomoci kmene spodních kvasnic)

Sypání: pšeničný slad nebo směs pšeničných a ječných sladů.

Nejčastější a charakteristické chuti jsou: banánová, hřebíčková, citrusová, lesní plody.

Recenze: silně nasyceno CO2, plný říz.

Chmeleno: slabší, aromatické sorty chmele, slabě hořký dozvuk